Bernský salašnický pes - mazel všech mazlů :)

ASHLEY - Bernský salašnický pes

Plemeno Bernských salašnických psů jsme si již představili, stejně jako naši psí dámu Ashley, která nám dělá jen samé radosti, tedy až na pár lumpáren. Jinak je to neuvěřitelný mazel, který už má skoro 50 kilo, ale o to víc v zimě zahřeje. :)

Bernský salašnický pes - Ashley

První hárání

První hárání - takřka mýtický termín, ze kterého mají začínající chovatelé psů obavy a horečnatě hledají rady na internetu, ale fenky to asi zas až tak moc neprožívají a až to přijde, tak to prostě přijde. :) Hafiny to přečkají, některé klidněji, některé divočeji, ale není to smrtelná nemoc, spíš něco jako "rýmečka" u páníčků.:P

První hárání u velkých plemen psů, tedy i u Bernských salašnických psů, nastává zpravidla později, než u malých plemen. Naše slečna si první hárání odbyla ve věku 9 a 1/2 měsíce. Hárání trvalo zhruba 4 týdny, tedy od poloviny října do cca poloviny listopadu a jeho průběh byl "klidný". Ashley zcela normálně žrala, jedinou změnou bylo to, že se chtěla ještě více mazlit a neměla moc zájem o hraní.

Po dobu hárání jsme omezili vycházky, aby náhodou nedošlo k nějakému "problému", no a ze stejného důvodu byla Ashley v noci zavřena v kotci. Lehce nám tím "narušila" její výchovu, neboť v tu dobu začínala na cvičáku probíhat "psí školka", tím pádem se tam nemohla dostavovat, protože by absolutně rozhodila veškerou výuku.:) Holt školku nestihla, tak snad se dostane na vysokou. :D

Bernský salašnický pes Ashley s kocourem Harvíčkem

Jak Ashley přišla o kamaráda ... ;(

Zrovna v době, kdy Ashley začala hárat, zůstala i bez svého menšího kamaráda - našeho kocoura, o kterého jsme, bohužel, něšťastnou shodou náhod přišli. :( Vím, že je to stránka o berňácích, ale musím se zde o tomto kamarádství zmínit, protože Harvey (*1.5.2012, †14.10.2016), jak se kocour jmenoval, se také "spolupodílel" na výchově Ashley, a to někdy dost důrazně, kolikrát i mnohem důrazněji než my. :) I přes velký váhový nepoměr z něj měla Ashley respekt a uznávala ho jako "autoritu", protože zkrátka autoritou byl.

Harvíčku, děkujeme za to, že jsi byl a doufáme, že se Ti v tom zvířátkovém ráji daří dobře. Myslíme na Tebe a nezapomeneme, protože jsi byl nezapomenutelný ! Kamaráde, měj se krásně !!!

Harvey - nezapomeneme, nikdy!Hořící svíčka

Štěně Berňáka a mrazy

Letošní zima (2016/2017) je po dlouhé době opět tou správnou zimou, s teplotami bod bodem mrazu i přes den, v noci běžně kolem -15°C, jednu noc dokonce i lehce přes -20°C. Myslím, že toto už je zima, která prověří i kondici Bernského salašnického psa, který sice má v genech naprogramováno jak překonat a přežít velké zimy, ale ... určité obavy o to, jak se s tím, de facto štěně, i když čtyřicetikilové, vypořádá, jsme měli. Obavy byly ale liché - Ashley si zimu neskutečně užívá.

Za žádnou cenu nechtěla spávat v boudě, protože tam na ni asi bylo ještě moc teplo. :) Ne tak ještě, když jsme jí tam dali nějakou přikrývku, či hadr. Okamžitě vše z boudy vynesla a roztahala po zahradě. Jako dobrý nápad se nám zdálo, že jí do závětří na zastřešené terase dáme matraci z dětské postýlky. Ashley to asi jako dobrý nápad nepřišlo, protože druhý den, když jsme se vrátili domů, byla matrace rozkousána na zahradě, a to na zhruba tisíc kousků, jen obal matrace zůstal celý - na ten už asi neměla čas, protože jsem se doma objevil o něc dřív, než čekala.:) Na terasu jsme tedy umístili starou plachtu, kterou jsme zatížili skříní a křeslem. Plachtu sice toleruje, dokonce ji vzala na milost a spí na ní, neboť je v závětří, ale nejraději by ji také vytáhla na zahradu a tam jí dala co proto. Naštěstí ale zatím se skříní nepohne ... uvidíme, co do budoucna. :)

Má obrovskou radost ze sněhu, ve kterém se válí, stále jej olizuje a baští. I když jí naservírujete vlažnou vodu, tak si raději dá hroudu sněhu a je spokojená.:) Nicméně změna, která v mrazech nastala, nás trošku zarazila - paradoxně odmítá žrát pravidelné dávky jídla. V době, kdy se na pár dnů "oteplilo", začala opět baštit 3 x denně, nicméně v okamžiku, kdy zase přituhlo, si začala "vybírat" a s jídlem dělá neskutečné cavyky. Lehce nás to vyděsilo, protože kdy jindy by měla žrát, když ne v zimě, aby si mohla přetvářet jídlo na teplo, ale asi jí stačí ten sníh.:)

Bernský salašnický pes a děti


Co k tomuto napsat ? Víte co je to bezmezná láska ? Stejně jako všichni ostatní Bernští salašničtí psi, tak i naše Ashley úplně zbožňuje děti. Nechci psát žere, protože by to mohlo být zavádějící,:) ale kdyby mohla, tak by je asi samou láskou i sežrala.

Cítí je snad na kilometr, a to se koupou celkem pravidelně, ne jen v sobotu. :) A jakmile je ucítí, tak by se mohla zbláznit - v ten okamžik pro ni přestává existovat ostatní svět, ocásek by si mohla utřepat, jak s ním radostně vrtí a okamžitě je vyráží vítat. Jen je škoda, že to tak stoprocentní není i opačně, ale to by bylo na dlouhé povídání. :P Možná, kdyby se Ashley naučila na tabletu a založila si Facebook, Twitter, či jak se všechny ty dementní, tedy pardon, sociální, sítě jmenují, tak možná by to bylo stopro, ale má smůlu, že je počítačově negramotná. Možná se to někdy změní - třeba děti dostanou rozum, i když ... pravděpodobnější asi bude, že se Ashley naučí na tabletu a rozjede to na Facebooku.:P

Z toho plyne ponaučení, na které vždy zapomínáme, ale stále se opakuje: "NIKDY nevěřte dětem, že se budou o zvířátko starat !", ať je to želvička, nebo berňák ... :)

Bernský salašnický pes a tahání na vodítku ...

Znáte to - kam si pes umane, tam si to namíří ? :) Pokud je to například čivava, tak to problém není, ale pokud je to větší plemeno, tak už to problém je, pokud tedy nemáte zrovna 150 kg a ani nevíte o tom, že na vodítku vedete 40 kilového psa.

Co tedy s tím ? Jak naučit psa chodit u nohy ? Je na to spousta rad, pomůcek a návodů. Uvažovali jsme o psích ohlávkách, jako je třeba výchovná ohlávka Halti, nebo její repliky od společnosti Trixie, nebo jejich imitace Made in China, ale nakonec jsme použili starou osvědčenou klasiku ...

Ptáte se jakou ? :) Nóóóóóóóóóóóóóóóóóó, je to strašně složitá technika, která pochází z Tibetu - to musíte na svatojánskou noc, přesně o půlnoci, natrhat tři listy psího vína, které povaříte se třemi bobky od suchozemské želvy (to aby pes nebyl tak rychlý) a tento odvar následně scedíte a ... klidně můžete vylít. :D

Ne, samozřejmě nic takového, je to mnohem jednodušší, než si kdokoliv může myslet. Zkuste hafanovi (ale nemusí to být zrovna velké plemeno, jako je bernský salašnický, ale klidně i ta čivava ... i když ta se nosí v kabelce, ne ? :) ) provléct vodítko mezi přední nohy a za pravou tlapkou jej vytáhněte ven, kde si jej, na krátko, nicméně tak, aby psovi nedřelo slabinu pravé přední tlapky, chytnete (jen pro jistotu - budete mít psa u své levé nohy, ať se do toho nezamotáte a nemusí vás z vodítka vyprostit hasiči ... ;) ) a uvidíte, že hafan půjde jako beránek. Pokud by totiž začal tahat, tak mu vodítko bude stahovat krk (tedy i celou hlavu), k zemi a směrem k tomu, kdo jej vede. Navíc ho bude vodítko tlačit do slabiny, což mu nebude zrovna dvakrát příjemné ...

No a pokud i tak vystartuje, třeba za nějakým zajícem, tak plynule přejde do parakotoulu a bude hezky čučet, co se to vlastně děje. Vyzkouší možná ještě jednou, možná dá i třetí pokus, ale víc už ho to bavit určitě nebude. ;) Touto metodou dokáže velkého psa vodit i dítko, nebo páníček, či panička, kteří nemají zrovna fyzický fond na přetahovanou s malým telátkem. :) Pes si na takovou chúzi zvykne a následně už bude u nohy chodit i sám. Zapomene i na to, že "musí" očichávat všechny patníky, sežrat každý blivajz, který na zemi ucítí, atd., atd. Samozřejmě že je nutné jej stále chválit, občas odměnit, a to nejdůležitější - občas jej také pustit na volno, nebo se nechat chvíli potahat, ať má hafan radost. :D

Momentálně jsem Vám ušetřil cca čtyři sta za výchovnou ohlávku Halti, tak mi je klidně můžete poslat na účet - číslo dodám ... :D

Pokračování příště ... možná ... když se mi bude chtít ... :)